Barvení hedvábí
Vzhledem k tomu, že hedvábí se chová z hlediska barvení jako živočišné vlákno (konec konců je to výtvor housenky, takže rozhodně živočicha :-), je základní postup při barvení vlastně stejný, jako při barvení vlny.
Pro fixaci barvy se použije ocet a vhodné jsou pouze barvy, určené specificky na vlnu a hedvábí nebo barvy univerzální - výborně funguje moje oblíbená Iberie.
Hedvábné česance jsou proti vlně nekřesťansky drahé, o domácím zdroji zatím nevím (nechystáte se někdo pěstovat bource? Prý to v domácích podmínkách jde celkem snadno!), takže zbývá nákup ze zahraniční. Když už takový krásný, jemňounký a leskloučký česanec ulovíte, je pochopitelné, že má člověk zábrany mrsknout ho do vody a uvařit. Není ale třeba se obávat, hedvábí se barví skutečně docela snadno a stejně dobře jako vlna. Můžete proto směle použít postupy, popsané v sekci Barvení umělé.
Určité odlišnosti tu ovšem jsou:
1) hedvábí je třeba nechat nejprve opravdu dobře nasáknout vodou. Chce to několikrát promačkat, jinak se jemné hedvábí "nafukuje" jako balónek a zůstane na povrchu vody, téměř suché.
2) Když hedvábí opravdu dobře nasákne a pak z něj stiskem vodu vytlačíme, zůstane nám v ruce cosi, co připomíná jakousi tvrdou, ožvýkanou žužli. Není třeba panikařit, ta žužle se po uschnutí stane zase krásným jemným hedvábím! Před ponořením do barevné lázně tu žužli co nejvíce rozvolněte, aby se barva dostala ke všem vláknům.
3) Protože jsou hedvábná vlákna jemná, je dost pravděpodobné, že se česanec nepovede obarvit úplně stejnoměrně. Pokud se vám objeví výrazně světlejší místa a nechcete to prohlásit za umělecký záměr (mé oblíbené řešení), je možné hedvábí znovu přibarvit po upředení (nebo ho rovnou nejdřív upříst a teprve pak barvit, to také samozřejmě jde, ale při barvení česance je právě zajímavý efekt ne stoprocentně stejnoměrné barvy, která tvoří výsledný barevný efekt plastický a zajímavý).
4) Hedvábí jsme tedy zahřáli v barevné lázni, povařili, obarvili, vymáchali a vymačkali vodu. V ruce máme opět povědomou žužli z bodu 2. Tu nyní opět co nejvíce roztáhneme a rozvolníme a necháme usušit, nejlépe na topení nebo na vodorovném sušáku. Po uschnutí (jde to překvapivě rychle) máme v ruce opět cosi podivného - placatou změť poměrně tvrdých uschlých vláken, působící trochu zplstěným dojmem. Ani tentokrát nepanikařte (no ano, barvení hedvábí vyžaduje vyrovnanou osobnost a pevné nervy :-)))
Vezměte zchuchanec do rukou - položte ruce poměrně daleko od sebe, cca 20 cm - hedvábná vlákna jsou totiž dlouhá, když budete mít ruce blízko u sebe, budete usilovně tahat každou rukou za jeden konec stejného vlákna - takže tedy držíme suchý česanec v rukou a nyní jemně zatáhneme rukama od sebe. Zázrak! Vlákna se po sobě posunou, načechrají, zpečené tvrdé chuchvalce zmizí a v rukou se nám objeví neskutečná nadýchaná, lesknoucí se masa překrásného hedvábí. Tenhle okamžik mám snad z celého procesu nejradši!
5) No a můžeme příst, opět stejně jako klasicky, jen je třeba zase myslet na to, že jsou vlákna dlouhá a tudíž je třeba mít ruce dál od sebe než při předení vlny či bavlny.
Ilustrační fotografie některých částí procesu (no ano, mám osobní úchylku na zelenou barvu, netajím se tím :-)
|
|
|
|
|
|
|
|||
