|
Předení pro začátečníky Pokud už máte s předením zkušenosti, nezapomeňte navštívit Předení pro pokročilé NOVĚ Pokud s ním naopak zatím jen koketujete, podívejte se na stránku, věnovanou výrobě jednoduchého vřetánka Pokud sháníte kolovrátek, vřeteno, česačku, rouno a jiné náležitosti pro předení, některé tipy najdete na stránce Materiály a nástroje pro předení a barvení Proč příst? A pro fajnšmekry
Přehlídka starých kolovrátků Po několika letech dumání a váhání jsem se loni odhodlala k nákupu kolovrátku. Řada mých začátečnických "objevů", o kterých zde píšu, zkušené přadleny nejspíš pobaví, ale třeba pro vás budou užitečnou inspirací anebo se taky aspoň pobavíte :-) Předení se stává stále populárnějším koníčkem u nás i v zahraničí. Nakonec co může být příjemnější, než poslouchat vrčení kolovrátku a vytvářet si přitom vlastní, úplně originální, přízi, ne? Zatím je u nás obtížnější sehnat nezbytné náležitosti (například kvalitní rouno, základní předpoklad úspěšného předení), ale věřím, že jak bude přibývat předoucích pletařek, objeví se i nové zdroje. (Tahle slova jsem napsala loni a byla prorocká. Stačilo trochu víc než půl roku a dostupnost většiny náležitostí pro předení se radikálně zlepšila!) Těm, kdo o předení uvažují, doporučuji v každém případě návštěvu krásného obchůdku paní Linhartové www.dalin-praha.cz, případně účast v některém z hromadných či individuálních kurzů, které nabízí. To je asi základní otázka, kterou si člověk položí dřív, než se pustí do nákupu hory pomůcek a nástrojů pro předení. Stojí za to si promyslet, co vlastně od předení očekávám. Pokud odpověď na tuhle otázku zní "chci si vyrobit stejnou přízi, jakou seženu v obchodě, ale levněji", pak na předení ovšem raději zapomeňte. Na kvalitním kolovrátku a po získání potřebné praxe a cviku skutečně dokážete vyrobit přízi, která bude téměř stejná, jako průmyslově vyráběná příze. Ovšem proč byste to dělali? :-) Nemluvě o tom, že když sečtete náklady a hodiny práce, které předení věnujete, "levnější než z obchodu" vaše příze určitě nebude. Ruční práce už dávno nejsou levným koníčkem, ruční práce jsou způsob, jak si vytvořit neopakovatelný originál. A stejně tak je to i s předením. Po pár měsících usilovného předení musím své tvrzení poněkud poopravit - předením LZE vyrobit přízi, plně srovnatelnou s komerčně vyráběnými materiály a dokonce to opravdu vyjde levněji. Pravdou ale zůstává, že je mnohem zajímavější vyrábět příze ODLIŠNÉ :-) Výsledek může opravdu stát za to - na tenhle šál jsem docela pyšná! :-)
Při předení máte absolutní kontrolu nad výsledným výrobkem - ať už jde o sílu příze, její vzhled, případné barevné kombinace, vše závisí jen na vás. Drobné nepravidelnosti, které ruční zpracování obvykle přináší (zvlášť zpočátku :-), nemusejí být nutně "vady k odstranění", ale dávají vašemu výtvoru naopak punc originality. Pokud je tohle to, co vás láká, potom je předení přesně pro vás. Základní možnosti jsou v podstatě dvě - vřeteno nebo kolovrátek. Pokud pro vás ale není předení jen letmým prázdninovým povyražením a plánujete zpracovávat větší množství rouna, je kolovrátek asi jedinou volbou. Předení s použitím vřetena je pomalejší a zdlouhavější (ačkoli jsem se setkala i s názorem, že na druhou stranu umožňuje lepší kontrolu nad výslednou přízí). Na druhou stranu vřetýnko pořídíte i za 50 Kč nebo si ho můžete sami vyrobit, zatímco cena kolovrátku může být až kolem deseti tisíc. Pokud patříte k těm štastlivcům, kteří objevili funkční kolovrátek po babičce na půdě, zkontrolujte si, jestli má funkční vřeteno a hlavně jestli nejde o kolovrátek, určený pro spřádání lnu (u nás velmi častý). Nezkoušela jsem to, ale pro spřádání vlny se prý "lnové" kolovrátky nehodí. Pokud jste na tom jako já, v první řadě se rozhlédnete v okolí po nějakých ovcích. Vzápětí nejspíš zjistíte, že ovce jsou leckde, že dokonce někteří vaši kamarádi ovce chovají, ale bez výjimky jsou to přesně ta plemena, jejichž rouno se nehodí pro předení. V posledních desetiletích se totiž většina chovatelů přeorientovala na masná plemena, protože výkup rouna byl minimální. Situace se pomaličku mění, jak narůstá zájem o kvalitní rouno právě pro domácí předení, ale přesto jsou zdroje zatím dost omezené a chce to ptát se a pátrat. Pokud máte štěstí a kvalitní ostříhané rouno seženete, nastává ožehavý úkol je proměnit v čisté rouno. I když rouno není znečistěné exkrementy, potřebuje důkladné vyprání. Jestliže nemáte zahradu nebo možnost vyprat rouno např. na chatě, je lepší koupit rounu už vyprané a příp. česané, protože vyprat a usušit dostatek rouna v paneláku, aniž byste se stali velmi nepopulárními pro rodinu i sousedy je prakticky nemožné. Pokud jsou ovce přece jen příliš složité, zvažte, jestli vaše domácnost nutně nepotřebuje pár králíků! Stojíte nad hromadou rouna, které intenzivně voní stájí (méně poetická duše by to vůni přirovnala k něčemu jinému :-) ... co s tím teď? Praní JE otrava, není to ale tak nemožný úkol, jak to v první chvíli vypadá. Rouno se na průřezu skládá z vrchní a vnitřní vrstvy, drtivá většina nečistot zůstává ve vrstvě vrchní, odkud se dá poměrně lehce vyplavit. Začneme důkladným namočením. Pokud máte tu možnost, namočte rouno do vody (nemusí být teplá, ale pozor na příliš ledovou, která by mohla nastartovat plstění a příliš horkou - optimální teplota je pokojová) a nechte ho louhovat přes noc. Můžete ho čas od času počvachtat zvonem na čištení odpadu, vyzkoušela jsem to a nezpůsobuje to plstění. Vodu slijte (díky lanolinu se výborně hodí na zalévání, pokud jste nepřidávali chemikálie), rouno jemně vymačkejte, namočte do další várky vody a celý postup zopakujte. Podle stupně znečištění rouna to bude třeba udělat 2x až cca 4x. Do poslední vody přidejte prací prostředek na vlnu - může to být výrobek typu Perwoll, ale skoro stejnou službu udělá také obyčejný vlasový šampón. Pokud chcete vlnu odmastit - tedy zbavit lanolinu, který je některým lidem nepříjemný nebo dokonce způsobuje alergii - přidejte do lázně jedlou sodu a pro poslední praní použijte šampón na mastné vlasy. Pro předení pak ale možná budete muset vlnu znovu "omastit", lze to provést např. přidáním dětského olejíčku do máchací lázně. Provedla jsem pokus s vypráním rouna v pračce - první namočení je potřeba udělat mimo pračku, zvlášť pokud je rouno hodně znečistěné. Poté jsem rouno vložila do starého povlaku od polštáře, vyprala ve studené vodě na program, určený na jemné materiály a vlnu s přidáním trochy Perwollu a vyždímala v programu šetrného odstřeďování. Rouno přežilo bez úhony a rozhodně to bylo méně pracné, než čmáchání ve vaně na zahrádce :-) V každém případě na konci procesu byste měli mít rouno zbavené exkrementů a špíny. Pokud v něm zůstaly zapletené kousky slámy nebo trav, větvičky apod., nedělejte si s tím starost. O tyhle mechanické nečistoty se postará česání. Vyprané rouno rozprostřete na vzdušném místě a nechte proschnout. Nejlepší je, když k němu může vzduch i zespoda, takže ho lze umístit např. na pletivo, napjaté na nízkých kolících. Já používám drátěné koše ze skříňového programu, které mi zůstaly po zrušené skříni. Rouno do nich rozprostřu, koše postavím na cihly a je to. Česané rouno se dá koupit na různých místech, v Praze je to např. obchůdek chráněné dílny IGNIS nebo už zmíněný obchod pí Linhartové, kde se seženou kvalitní barvené česance. Velmi kvalitní česance převážně v přírodních barvách nabízí Dulinka , momentálně má v nabídce i fantastickou 100% alpaku nebo neuvěřitelně jemný česanec o síle pouze 18 mikronů! Další české zdroje, od kterých jsem česance zkoušela nakupovat mě zatím příliš neoslovily svojí kvalitou, proto je zde neuvádím. Pokud chcete rouno česat ručně, máte opět dvě možnosti - česání pomocí kartáčů (v podstatě takové větší "psí" vyčesávací kartáče) nebo bubnové česačky. Kartáče vypadají lákavě díky přijatelné ceně, ale jestliže chcete česat větší množství rouna, budete potřebovat náhradní ruce nebo svalnatého kulturistu. Česačky jsou naproti tomu dost drahý špás - dají se sehnat v cenách od 3,5 tis. až po cenu stejnou jako kolovrátek, takže i tady je potřeba zvážit, jak často a v jakém množství chcete příst a zda se nespokojíte s nákupem už česané vlny, připravené rovnou ke spřádání. Jak rouno barvit? - pokud máte přírodní, režné česance nebo už spředenou přízi, můžete pokračovat v tvorbě barvením. Tipy a zkusenosti najdete na stránce, na kterou vás zavede odkaz po kliknutí. Na čem závisí kvalita výsledné příze Kvalitu výsledné příze ovlivňují v podstatě tři základní věci: 1) Kvalita zpracovávané vlny – i při
dokonalém, stejnoměrném spřádání nevytvoříte tenkou nebo měkkounkou přízi
z hrubé, nekvalitní vlny. Pro měření kvality vlny existuje několik soustav,
trochu jiné v USA, trochu jiné v Evropě a aby se to nepletlo, ještě se dají
rozdělit na „staré“ a „nové“. Zjednodušeně se dá říct, že nejdůležitější
faktor pro měkkost příze a pro to, jak jemnou přízi lze z daného rouna upříst,
je tloušťka vlákna v mikronech a nejdůležitější pro snadnost předení průměrná
délka vlákna. Ultrajemné rouno pod 17,7
mikronů 2) Jak dobře je česanec připraven ke spřádání Skoro bych řekla, že tady leží úplný základ
úspěchu. I ta nejjemnější vlna se bude obtížně a nekvalitně spřádat, když nebude
ke spřádání dobře připravena. Česané rouno by mělo být prosté všech
cucků, cuchanců a drobných nerozčesaných „kuliček“, vlákna musí ležet pěkně
uspořádaně, stejným směrem. Kvalitu česance nejlépe posoudíte, když se na něj
podíváte proti světlu, nerozčesaná místa budou jasně viditelná. Někdy pomůže
další česání, jindy je třeba obzvlášť zatvrzelá místa prostě z česance
odstranit. Česanec je pak potřeba „rozvolnit“, jinak
budete muset pro vytahování vláken vyvinut přílišné úsilí a bude obtížné
dosáhnout stejnoměrnosti. Nejideálnější je si přímo oddělit tenké prameny, ze
kterých pak budete vytahovat nebo které budete přímo spřádat. 3) Kvalita vlastního předení Alespoň u mě, začátečníka, ji ovlivňuje
hlavně to, jak se daří zkoordinovat rychlost šlapání a rychlost a stejnoměrnost
vytahování. Nejčastější začátečnickou chybou je příliš intenzivně zkroucená
příze. Podle obecných pouček, by se příze měla stáčet, když přiložíme dvě
spředená vlákna k sobě (nebo jedno přeložíme), ale neměla by se stáčet samovolně
do „odbočujících zakroucenců“, když ji necháme volně viset. Pokud budeme přízi dále skát (splétat dva,
tři nebo více vláken dohromady), měla by být předená trochu pevněji, než pokud
chceme vlákno jen jedno, které budeme fixovat proti otáčení v páře. Pevné
předení lze částečně napravit namočením předena do vlažné vody a následným
"vyvěšením" s lehkou zátěží. Další variantou je namočení, "vyždímání" zatočením
do ručníku a následné "vytlučení" přes okraj vany. No nevím, už takhle si o mě
doma myslí, že jsem blázen, kdybych ještě plácala mokrým přadenem o vanu, asi
bych další update stránek dělala z některého příjemného pavilonu v Bohnicích,
ale zkusit to můžete. Vzhledem ke krátké době, po kterou zatím
předu, se ale necítím být příliš povolaná radit, jak nejlépe postupovat. Moje
základní rada zatím je: jakmile se začne u vytahování dít něco nekalého,
NEJDŘÍV stopnout kolo, pak to napravovat :-) |